Vědecký výzkum
Kopernicium se v tomto kontextu nepoužívá jako běžný materiál. U supertěžkých prvků je praktickým „využitím“ především základní výzkum jejich vzniku, struktury jádra a vlastností jednotlivých atomů.
Kopernicium je chemický prvek s protonovým číslem 112 (Cn), umístěný v periodě 7, skupině 12 a bloku d. Referenční skupenství při pokojové teplotě: experimentálně neurčeno. Elektronová konfigurace: [Rn] 5f14 6d10 7s2.
Elektronová konfigurace tohoto supertěžkého prvku vychází z experimentálních údajů a teoretických modelů pro jednotlivé atomy. Relativistické efekty mohou měnit chování oproti lehčím prvkům stejné skupiny, takže běžné skupinové trendy je nutné chápat jako předpověď, nikoli jako změřené makroskopické vlastnosti.
Elektronová konfigurace atomu je [Rn] 5f14 6d10 7s2. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Chemie tohoto supertěžkého prvku je známa jen z velmi malého počtu atomů a z teoretických výpočtů. Nelze mu automaticky přiřazovat běžné makroskopické sloučeniny lehčích prvků stejné skupiny.
Makroskopický vzorek nebyl připraven, proto běžné materiálové vlastnosti, jako hustota, teplota tání a teplota varu, nebyly experimentálně stanoveny. U supertěžkých prvků jsou publikované hodnoty většinou teoretické předpovědi.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Vědecký výzkum.
Kopernicium se v tomto kontextu nepoužívá jako běžný materiál. U supertěžkých prvků je praktickým „využitím“ především základní výzkum jejich vzniku, struktury jádra a vlastností jednotlivých atomů.
Prvek se nachází v periodě 7 a skupině 12. V jeho skutečném okolí v periodické tabulce jsou například: Zlato, Rtuť, Thallium, Roentgenium, Kopernicium, Nihonium. Srovnání sousedů pomáhá chápat změny atomového poloměru, ionizační energie, valenčních elektronů a vazebného chování.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Jde o syntetický prvek vznikající při jaderných reakcích v experimentálních zařízeních. Jednotlivé atomy se určují podle charakteristických řetězců radioaktivního rozpadu; množství jsou příliš malá pro běžný makroskopický vzorek.
Prvek nemá standardní atomovou hmotnost, protože neexistuje charakteristická přírodní směs izotopů, z níž by bylo možné určit stabilní vážený průměr.
Prvek nemá stabilní izotopy. Všechny jeho izotopy jsou radioaktivní, takže při měření a využití jsou důležité jejich poločasy rozpadu a rozpadové řady.
Prvek je radioaktivní. Práce s ním vyžaduje radiační ochranu odpovídající konkrétnímu izotopu, aktivitě, typu záření a chemické formě; používají se specializované laboratorní nebo průmyslové postupy.