Měření
Rtuť se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Rtuť je chemický prvek s protonovým číslem 80 (Hg), umístěný v periodě 6, skupině 12 a bloku d. Referenční skupenství při pokojové teplotě: kapalina. Elektronová konfigurace: [Xe] 4f14 5d10 6s2.
Jde o prvek d-bloku. Elektrony v podslupce d mohou být zapojeny do vazeb, což často umožňuje několik oxidačních čísel, tvorbu komplexů a katalytické chování.
Elektronová konfigurace atomu je [Xe] 4f14 5d10 6s2. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Rtuť je za pokojové teploty kapalný kov. Tvoří sloučeniny v oxidačních číslech +1 a +2 a s mnoha kovy vytváří amalgámy.
Při pokojové teplotě je referenčním skupenstvím kapalina. Udávaná hustota je 13.53 g/cm³. Teplota tání je 234.3 K (-38.8 °C). Teplota varu je 629.9 K (356.7 °C). Naměřené hodnoty mohou ovlivňovat tlak, čistota vzorku a krystalová struktura.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Měření, Lampy a Chemická syntéza.
Rtuť se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Rtuť nebo jeho sloučeniny se používají pro optické, světelné či keramické vlastnosti materiálů. Mohou ovlivňovat barvu, průhlednost, emisi světla, lom nebo odolnost výsledného výrobku.
Rtuť nebo jeho sloučeniny vstupují do chemických procesů jako reagenty, katalyticky aktivní složky nebo suroviny. Význam vychází z jejich reaktivity a stability za daných podmínek.
Prvek se nachází v periodě 6 a skupině 12. V jeho skutečném okolí v periodické tabulce jsou například: Stříbro, Kadmium, Indium, Zlato, Rtuť, Thallium. Srovnání sousedů pomáhá chápat změny atomového poloměru, ionizační energie, valenčních elektronů a vazebného chování.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Historie prvku zahrnuje rozpoznání jeho chemické odlišnosti, získání vzorku a pozdější přesné zařazení v periodické tabulce podle protonového čísla.
Standardní atomová hmotnost je 200.592(3). Tato hodnota vychází z izotopového složení běžného přírodního materiálu a není hmotností jednoho konkrétního atomu.
Prvek má alespoň jeden stabilní izotop. Izotopy mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů; zachovávají proto chemickou identitu prvku, ale liší se atomovou hmotností.
Riziko závisí na chemické formě, dávce a cestě expozice. Čistý prvek, jeho ionty a sloučeniny mohou mít velmi rozdílné biologické a environmentální účinky, proto je nutné vycházet z bezpečnostních údajů konkrétní látky.