Elektrické vodiče
Měď se využívá v elektrických nebo elektronických materiálech díky kombinaci vodivosti, polovodičových vlastností, optické odezvy nebo vhodné chemické stability.
Měď je chemický prvek s protonovým číslem 29 (Cu), umístěný v periodě 4, skupině 11 a bloku d. Referenční skupenství při pokojové teplotě: pevná látka. Elektronová konfigurace: [Ar] 3d10 4s1.
Jde o prvek d-bloku. Elektrony v podslupce d mohou být zapojeny do vazeb, což často umožňuje několik oxidačních čísel, tvorbu komplexů a katalytické chování.
Elektronová konfigurace atomu je [Ar] 3d10 4s1. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Měď se nejčastěji vyskytuje v oxidačních číslech +1 a +2. Tvoří oxidy, sulfidy, halogenidy a mnoho komplexů; kovová měď je významný elektrický vodič.
Při pokojové teplotě je referenčním skupenstvím pevná látka. Udávaná hustota je 8.96 g/cm³. Teplota tání je 1 358 K (1 085 °C). Teplota varu je 2 835 K (2 562 °C). Naměřené hodnoty mohou ovlivňovat tlak, čistota vzorku a krystalová struktura.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Elektrické vodiče, Vodovodní instalace a Elektronika.
Měď se využívá v elektrických nebo elektronických materiálech díky kombinaci vodivosti, polovodičových vlastností, optické odezvy nebo vhodné chemické stability.
Měď se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Měď se využívá v elektrických nebo elektronických materiálech díky kombinaci vodivosti, polovodičových vlastností, optické odezvy nebo vhodné chemické stability.
Prvek se nachází v periodě 4 a skupině 11. V jeho skutečném okolí v periodické tabulce jsou například: Nikl, Měď, Zinek, Palladium, Stříbro, Kadmium. Srovnání sousedů pomáhá chápat změny atomového poloměru, ionizační energie, valenčních elektronů a vazebného chování.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Prvek nebo materiály, které jej obsahují, lidé znali a používali už ve starověku. Praktické využívání, pozdější chemické rozpoznání a moderní zařazení podle protonového čísla jsou proto různé etapy jeho historie.
Standardní atomová hmotnost je 63.546(3). Tato hodnota vychází z izotopového složení běžného přírodního materiálu a není hmotností jednoho konkrétního atomu.
Prvek má alespoň jeden stabilní izotop. Izotopy mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů; zachovávají proto chemickou identitu prvku, ale liší se atomovou hmotností.
Riziko závisí na chemické formě, dávce a cestě expozice. Čistý prvek, jeho ionty a sloučeniny mohou mít velmi rozdílné biologické a environmentální účinky, proto je nutné vycházet z bezpečnostních údajů konkrétní látky.