Magnety
Dysprosium se uplatňuje v magnetických materiálech nebo součástkách, kde je důležitá magnetická odezva a stabilita materiálu.
Dysprosium je chemický prvek s protonovým číslem 66 (Dy), umístěný v periodě 6, skupině — a bloku f. Referenční skupenství při pokojové teplotě: pevná látka. Elektronová konfigurace: [Xe] 4f10 6s2.
Jde o lanthanoid, u něhož se postupně zaplňuje podslupka 4f. Elektrony 4f ovlivňují magnetické a spektroskopické vlastnosti, zatímco chemicky je velmi častý oxidační stav +3.
Elektronová konfigurace atomu je [Xe] 4f10 6s2. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Lanthanoidy nejčastěji tvoří sloučeniny v oxidačním čísle +3. Typické jsou oxidy, halogenidy a koordinační sloučeniny; rozdíly mezi sousedními prvky jsou často jemné.
Při pokojové teplotě je referenčním skupenstvím pevná látka. Udávaná hustota je 8.54 g/cm³. Teplota tání je 1 683 K (1 410 °C). Teplota varu je 2 840 K (2 567 °C). Naměřené hodnoty mohou ovlivňovat tlak, čistota vzorku a krystalová struktura.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Magnety, Lasery a Jaderné reaktory.
Dysprosium se uplatňuje v magnetických materiálech nebo součástkách, kde je důležitá magnetická odezva a stabilita materiálu.
Dysprosium nebo jeho sloučeniny se používají pro optické, světelné či keramické vlastnosti materiálů. Mohou ovlivňovat barvu, průhlednost, emisi světla, lom nebo odolnost výsledného výrobku.
Dysprosium má v této oblasti význam kvůli jaderným vlastnostem některých svých izotopů. Využití závisí na konkrétním izotopu a vyžaduje specializovanou kontrolu materiálu i záření.
Prvek patří do periody 6. V zobrazené části bloku f jej lze přímo porovnat se sousedními prvky: Gadolinium, Terbium, Dysprosium, Holmium, Erbium. Takové srovnání pomáhá sledovat změny elektronové konfigurace, atomového poloměru a chemických vlastností v řadě lanthanoidů nebo aktinoidů.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Objev tohoto prvku je spojován s osobou nebo týmem uvedeným v historickém záznamu: Lecoq de Boisbaudran. Rozpoznání nového prvku, získání čistého vzorku a pozdější určení protonového čísla nemusely proběhnout ve stejném okamžiku.
Standardní atomová hmotnost je 162.500(1). Tato hodnota vychází z izotopového složení běžného přírodního materiálu a není hmotností jednoho konkrétního atomu.
Prvek má alespoň jeden stabilní izotop. Izotopy mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů; zachovávají proto chemickou identitu prvku, ale liší se atomovou hmotností.
Riziko závisí na chemické formě, dávce a cestě expozice. Čistý prvek, jeho ionty a sloučeniny mohou mít velmi rozdílné biologické a environmentální účinky, proto je nutné vycházet z bezpečnostních údajů konkrétní látky.