Oxidace a redukce

Redoxní reakce přerozdělují elektrony. Oxidace znamená ztrátu elektronů nebo zvýšení oxidačního stavu, redukce příjem elektronů nebo snížení oxidačního stavu. Oba děje musí probíhat společně, protože elektrony i elektrický náboj se zachovávají. V zápisu poloreakcí je tato bilance přímo viditelná.

Zn -> Zn2+ + 2e-0 → +2Cu2+ + 2e- -> Cu+2 → 0

Oxidační a redukční činidlo se pojmenovává podle účinku

Redukční činidlo elektrony odevzdává a samo se oxiduje. Oxidační činidlo elektrony přijímá a samo se redukuje. V Zn + Cu²⁺ → Zn²⁺ + Cu je Zn redukční a Cu²⁺ oxidační činidlo.

Toto rozlišení odstraňuje běžnou chybu: název činidla popisuje, co způsobí druhé látce, ne co se děje s ním samotným.

Oxidační stavy odhalí redox bez volných elektronů

Při spalování, korozi a mnoha organických reakcích se elektrony v celkové rovnici nevyskytují. Změny oxidačních stavů však ukazují, která část systému se oxiduje a která redukuje.

V CH₄ + 2O₂ → CO₂ + 2H₂O přechází uhlík z −4 na +4 a oxiduje se, kyslík z 0 na −2 a redukuje se.

Elektronová bilance

Metoda poloreakcí vynucuje dva zákony zachování

V kyselém prostředí rozdělíme reakci na poloreakce, vyčíslíme prvky kromě O a H, kyslík pomocí H₂O, vodík pomocí H⁺ a nakonec elektrický náboj pomocí elektronů. Počet elektronů v poloreakcích se před sečtením vyrovná.

Konečná rovnice musí zachovat počet atomů každého prvku i celkový náboj. Elektrony musí z celkové rovnice zmizet, protože jsou přenášeny uvnitř procesu.

Zásadité prostředí lze odvodit z kyselého

Praktický postup nejprve vyčíslí poloreakci jako v kyselém prostředí a potom přidá na obě strany stejné množství OH⁻, aby se H⁺ převedlo na H₂O. Přebytečná voda se zkrátí.

Pro redukci ClO⁻ na Cl⁻ vyjde ClO⁻ + H₂O + 2e⁻ → Cl⁻ + 2OH⁻. Kontrola atomů a náboje je stále povinná.

Disproporcionace a komproporcionace

Jedna látka se může současně oxidovat i redukovat. V 2H₂O₂ → 2H₂O + O₂ začíná kyslík na −1, část přechází na −2 a část na 0: jde o disproporcionaci.

Opačný typ, kdy dva různé oxidační stavy tvoří jeden mezilehlý, je komproporcionace. Oba případy podléhají stejné elektronové bilanci.

Redoxní bilance neříká rychlost

Vyčíslená rovnice a termodynamické potenciály určují směr a počet přenesených elektronů, ale nezaručují rychlou reakci. Aktivační bariéra, reorganizace rozpouštědla a transport mohou proces výrazně zpomalit.

V galvanickém článku spojuje vztah ΔG = −nFE volnou energii s rovnovážným napětím. Kinetika zůstává samostatnou otázkou: katalyzátor může redox urychlit bez změny počtu elektronů ve vyčíslené rovnici.

Řešené příklady

1. 2Fe³⁺ + Sn²⁺ → 2Fe²⁺ + Sn⁴⁺

Řešení

Fe³⁺ přijímá elektrony, proto je oxidační činidlo. Sn²⁺ je odevzdává a je redukční činidlo.

2. Mn +7 → +2

Řešení

Pokles o pět oxidačních jednotek znamená příjem 5 e⁻ na atom Mn.

3. Kontrola redoxní rovnice

Řešení

Správná rovnice zachovává atomy a celkový náboj; elektrony poloreakcí se musí vykrátit.