Obaly
Hliník se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Hliník je chemický prvek s protonovým číslem 13 (Al), umístěný v periodě 3, skupině 13 a bloku p. Referenční skupenství při pokojové teplotě: pevná látka. Elektronová konfigurace: [Ne] 3s2 3p1.
Prvky 13. skupiny mají tři valenční elektrony. Směrem dolů ve skupině roste kovový charakter a u těžších členů získává na významu oxidační číslo +1.
Elektronová konfigurace atomu je [Ne] 3s2 3p1. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Prvek tvoří iontové nebo kovalentní sloučeniny podle partnera a oxidačního čísla. Důležité rodiny zahrnují oxidy, halogenidy a další sloučeniny typické pro jeho polohu v periodické tabulce.
Při pokojové teplotě je referenčním skupenstvím pevná látka. Udávaná hustota je 2.7 g/cm³. Teplota tání je 933.5 K (660.3 °C). Teplota varu je 2 743 K (2 470 °C). Naměřené hodnoty mohou ovlivňovat tlak, čistota vzorku a krystalová struktura.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Obaly, Letecká a kosmická technika a Elektrická vedení.
Hliník se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Hliník se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Hliník se využívá v elektrických nebo elektronických materiálech díky kombinaci vodivosti, polovodičových vlastností, optické odezvy nebo vhodné chemické stability.
Prvek se nachází v periodě 3 a skupině 13. V jeho skutečném okolí v periodické tabulce jsou například: Bor, Uhlík, Hliník, Křemík, Zinek, Gallium. Srovnání sousedů pomáhá chápat změny atomového poloměru, ionizační energie, valenčních elektronů a vazebného chování.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Historie prvku zahrnuje rozpoznání jeho chemické odlišnosti, získání vzorku a pozdější přesné zařazení v periodické tabulce podle protonového čísla.
Standardní atomová hmotnost je 26.9815384(3). Tato hodnota vychází z izotopového složení běžného přírodního materiálu a není hmotností jednoho konkrétního atomu.
Prvek má alespoň jeden stabilní izotop. Izotopy mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů; zachovávají proto chemickou identitu prvku, ale liší se atomovou hmotností.
Riziko závisí na chemické formě, dávce a cestě expozice. Čistý prvek, jeho ionty a sloučeniny mohou mít velmi rozdílné biologické a environmentální účinky, proto je nutné vycházet z bezpečnostních údajů konkrétní látky.