Elektronika
Křemík se využívá v elektrických nebo elektronických materiálech díky kombinaci vodivosti, polovodičových vlastností, optické odezvy nebo vhodné chemické stability.
Křemík je chemický prvek s protonovým číslem 14 (Si), umístěný v periodě 3, skupině 14 a bloku p. Referenční skupenství při pokojové teplotě: pevná látka. Elektronová konfigurace: [Ne] 3s2 3p2.
Prvky 14. skupiny mají čtyři valenční elektrony. To umožňuje širokou škálu kovalentních vazeb; směrem dolů roste kovový charakter.
Elektronová konfigurace atomu je [Ne] 3s2 3p2. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Křemík se v přírodě mnohem častěji vyskytuje ve sloučeninách než jako volný prvek. Zásadní jsou oxid křemičitý, křemičitany a hlinitokřemičitany; čistý křemík je klíčový polovodičový materiál.
Při pokojové teplotě je referenčním skupenstvím pevná látka. Udávaná hustota je 2.329 g/cm³. Teplota tání je 1 688 K (1 415 °C). Teplota varu je 3 538 K (3 265 °C). Naměřené hodnoty mohou ovlivňovat tlak, čistota vzorku a krystalová struktura.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Elektronika, Solární články a Speciální skla.
Křemík se využívá v elektrických nebo elektronických materiálech díky kombinaci vodivosti, polovodičových vlastností, optické odezvy nebo vhodné chemické stability.
Křemík se využívá v elektrických nebo elektronických materiálech díky kombinaci vodivosti, polovodičových vlastností, optické odezvy nebo vhodné chemické stability.
Křemík nebo jeho sloučeniny se používají pro optické, světelné či keramické vlastnosti materiálů. Mohou ovlivňovat barvu, průhlednost, emisi světla, lom nebo odolnost výsledného výrobku.
Prvek se nachází v periodě 3 a skupině 14. V jeho skutečném okolí v periodické tabulce jsou například: Bor, Uhlík, Dusík, Hliník, Křemík, Fosfor. Srovnání sousedů pomáhá chápat změny atomového poloměru, ionizační energie, valenčních elektronů a vazebného chování.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Objev tohoto prvku je spojován s osobou nebo týmem uvedeným v historickém záznamu: Jöns Jacob Berzelius. Rozpoznání nového prvku, získání čistého vzorku a pozdější určení protonového čísla nemusely proběhnout ve stejném okamžiku.
Standardní atomová hmotnost se uvádí jako interval [28.084, 28.086]. Izotopové zastoupení přírodních vzorků se může mírně měnit, proto jediná desetinná hodnota nevystihuje skutečnou proměnlivost.
Prvek má alespoň jeden stabilní izotop. Izotopy mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů; zachovávají proto chemickou identitu prvku, ale liší se atomovou hmotností.
Riziko závisí na chemické formě, dávce a cestě expozice. Čistý prvek, jeho ionty a sloučeniny mohou mít velmi rozdílné biologické a environmentální účinky, proto je nutné vycházet z bezpečnostních údajů konkrétní látky.