Lékařské zobrazovací přístroje
Baryum nebo jeho sloučeniny zde mají biologický či lékařský význam. Rozhodující je konkrétní chemická forma a koncentrace; biologická role prvku se nesmí zaměňovat s vlastnostmi čisté látky.
Baryum je chemický prvek s protonovým číslem 56 (Ba), umístěný v periodě 6, skupině 2 a bloku s. Referenční skupenství při pokojové teplotě: pevná látka. Elektronová konfigurace: [Xe] 6s2.
Prvky 2. skupiny mají dva valenční elektrony. Jejich ztráta obvykle vede ke kationtům +2, které jsou charakteristické pro kovy alkalických zemin.
Elektronová konfigurace atomu je [Xe] 6s2. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Nejčastější je oxidační číslo +2. Významné jsou oxidy, hydroxidy, halogenidy, uhličitany a sírany; jejich rozpustnost a stabilita se ve skupině výrazně mění.
Při pokojové teplotě je referenčním skupenstvím pevná látka. Udávaná hustota je 3.51 g/cm³. Teplota tání je 1 000 K (726.9 °C). Teplota varu je 2 118 K (1 845 °C). Naměřené hodnoty mohou ovlivňovat tlak, čistota vzorku a krystalová struktura.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Lékařské zobrazovací přístroje, Vrtné kapaliny a Pyrotechnika.
Baryum nebo jeho sloučeniny zde mají biologický či lékařský význam. Rozhodující je konkrétní chemická forma a koncentrace; biologická role prvku se nesmí zaměňovat s vlastnostmi čisté látky.
Baryum se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Baryum se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Prvek se nachází v periodě 6 a skupině 2. V jeho skutečném okolí v periodické tabulce jsou například: Rubidium, Stroncium, Yttrium, Cesium, Baryum, Francium. Srovnání sousedů pomáhá chápat změny atomového poloměru, ionizační energie, valenčních elektronů a vazebného chování.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Objev tohoto prvku je spojován s osobou nebo týmem uvedeným v historickém záznamu: Carl Wilhelm Scheele. Rozpoznání nového prvku, získání čistého vzorku a pozdější určení protonového čísla nemusely proběhnout ve stejném okamžiku.
Standardní atomová hmotnost je 137.327(7). Tato hodnota vychází z izotopového složení běžného přírodního materiálu a není hmotností jednoho konkrétního atomu.
Prvek má alespoň jeden stabilní izotop. Izotopy mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů; zachovávají proto chemickou identitu prvku, ale liší se atomovou hmotností.
Riziko závisí na chemické formě, dávce a cestě expozice. Čistý prvek, jeho ionty a sloučeniny mohou mít velmi rozdílné biologické a environmentální účinky, proto je nutné vycházet z bezpečnostních údajů konkrétní látky.