Zpomalovače hoření
Antimon se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Antimon je chemický prvek s protonovým číslem 51 (Sb), umístěný v periodě 5, skupině 15 a bloku p. Referenční skupenství při pokojové teplotě: pevná látka. Elektronová konfigurace: [Kr] 4d10 5s2 5p3.
Prvky 15. skupiny mají pět valenčních elektronů. Jejich chemie zahrnuje záporná i kladná oxidační čísla a výrazně se mění od dusíku k bismutu.
Elektronová konfigurace atomu je [Kr] 4d10 5s2 5p3. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Prvek tvoří iontové nebo kovalentní sloučeniny podle partnera a oxidačního čísla. Důležité rodiny zahrnují oxidy, halogenidy a další sloučeniny typické pro jeho polohu v periodické tabulce.
Při pokojové teplotě je referenčním skupenstvím pevná látka. Udávaná hustota je 6.697 g/cm³. Teplota tání je 903.8 K (630.6 °C). Teplota varu je 1 908 K (1 635 °C). Naměřené hodnoty mohou ovlivňovat tlak, čistota vzorku a krystalová struktura.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Zpomalovače hoření, Slitiny a Polovodiče.
Antimon se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Antimon se v této oblasti uplatňuje jako složka kovových materiálů nebo při jejich výrobě. Přídavek prvku může měnit pevnost, korozní odolnost, tvrdost, teplotní stabilitu nebo další vlastnosti slitiny.
Antimon se využívá v elektrických nebo elektronických materiálech díky kombinaci vodivosti, polovodičových vlastností, optické odezvy nebo vhodné chemické stability.
Prvek se nachází v periodě 5 a skupině 15. V jeho skutečném okolí v periodické tabulce jsou například: Germanium, Arsen, Selen, Cín, Antimon, Tellur. Srovnání sousedů pomáhá chápat změny atomového poloměru, ionizační energie, valenčních elektronů a vazebného chování.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Historie prvku zahrnuje rozpoznání jeho chemické odlišnosti, získání vzorku a pozdější přesné zařazení v periodické tabulce podle protonového čísla.
Standardní atomová hmotnost je 121.760(1). Tato hodnota vychází z izotopového složení běžného přírodního materiálu a není hmotností jednoho konkrétního atomu.
Prvek má alespoň jeden stabilní izotop. Izotopy mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů; zachovávají proto chemickou identitu prvku, ale liší se atomovou hmotností.
Riziko závisí na chemické formě, dávce a cestě expozice. Čistý prvek, jeho ionty a sloučeniny mohou mít velmi rozdílné biologické a environmentální účinky, proto je nutné vycházet z bezpečnostních údajů konkrétní látky.