Výroba hnojiv
Síra nebo jeho sloučeniny vstupují do chemických procesů jako reagenty, katalyticky aktivní složky nebo suroviny. Význam vychází z jejich reaktivity a stability za daných podmínek.
Síra je chemický prvek s protonovým číslem 16 (S), umístěný v periodě 3, skupině 16 a bloku p. Referenční skupenství při pokojové teplotě: pevná látka. Elektronová konfigurace: [Ne] 3s2 3p4.
Prvky 16. skupiny mají šest valenčních elektronů. Snadno doplňují valenční slupku nebo vytvářejí kovalentní vazby; těžší členy mají stále výraznější kovový charakter.
Elektronová konfigurace atomu je [Ne] 3s2 3p4. Počet a energie valenčních elektronů ovlivňují tvorbu vazeb, obvyklá oxidační čísla a podobnost se sousedními prvky.
Síra má několik alotropických forem; za běžných podmínek jsou typické kruhové molekuly S₈. Tvoří sulfidy, sírany, oxidy a řadu organických sloučenin síry.
Při pokojové teplotě je referenčním skupenstvím pevná látka. Udávaná hustota je 2.07 g/cm³. Teplota tání je 388.4 K (115.2 °C). Teplota varu je 717.8 K (444.6 °C). Naměřené hodnoty mohou ovlivňovat tlak, čistota vzorku a krystalová struktura.
V praxi se s tímto prvkem setkáváme zejména v oblastech: Výroba hnojiv, Kyselina sírová a Vulkanizace kaučuku.
Síra nebo jeho sloučeniny vstupují do chemických procesů jako reagenty, katalyticky aktivní složky nebo suroviny. Význam vychází z jejich reaktivity a stability za daných podmínek.
Síra nebo jeho sloučeniny vstupují do chemických procesů jako reagenty, katalyticky aktivní složky nebo suroviny. Význam vychází z jejich reaktivity a stability za daných podmínek.
Síra se v této oblasti používá díky kombinaci svých fyzikálních a chemických vlastností. Konkrétní význam závisí na formě prvku, čistotě a požadavcích dané aplikace.
Prvek se nachází v periodě 3 a skupině 16. V jeho skutečném okolí v periodické tabulce jsou například: Dusík, Kyslík, Fluor, Fosfor, Síra, Chlor. Srovnání sousedů pomáhá chápat změny atomového poloměru, ionizační energie, valenčních elektronů a vazebného chování.
Hodnoty se vztahují k prvku nebo neutrálnímu atomu tam, kde je to vhodné. Fyzikální data mohou záviset na alotropické formě, tlaku a podmínkách měření.
Prvek nebo materiály, které jej obsahují, lidé znali a používali už ve starověku. Praktické využívání, pozdější chemické rozpoznání a moderní zařazení podle protonového čísla jsou proto různé etapy jeho historie.
Standardní atomová hmotnost se uvádí jako interval [32.059, 32.076]. Izotopové zastoupení přírodních vzorků se může mírně měnit, proto jediná desetinná hodnota nevystihuje skutečnou proměnlivost.
Prvek má alespoň jeden stabilní izotop. Izotopy mají stejný počet protonů, ale různý počet neutronů; zachovávají proto chemickou identitu prvku, ale liší se atomovou hmotností.
Riziko závisí na chemické formě, dávce a cestě expozice. Čistý prvek, jeho ionty a sloučeniny mohou mít velmi rozdílné biologické a environmentální účinky, proto je nutné vycházet z bezpečnostních údajů konkrétní látky.