Stavové zákony plynů

Stavové zákony popisují, jak spolu souvisejí tlak P, objem V, teplota T a látkové množství n. Rovnice ideálního plynu PV = nRT spojuje několik jednodušších vztahů, ale je modelem: nejlépe funguje při nízké hustotě, kdy velikost částic a jejich vzájemné interakce mají malý vliv.

PVPV = nRTT [K]Z = PV/(nRT)

Jedna rovnice, čtyři stavové veličiny

V rovnici PV = nRT musí být teplota v kelvinech. Kelvinova stupnice začíná v absolutní nule, proto úměrnosti V ∝ T nebo P ∝ T dávají fyzikální smysl jen pro absolutní teplotu, ne pro stupně Celsia.

Konstanta R musí odpovídat jednotkám. Pro P v pascalech a V v metrech krychlových se používá R = 8,314 J/(mol·K). Jiné soustavy jednotek vyžadují odpovídající hodnotu R.

Boyle, Charles a Avogadro jako zvláštní případy

Při konstantních n a T dostaneme PV = konst., tedy Boyleův zákon: zmenšení objemu zvýší tlak. Při konstantních n a P platí V/T = konst., Charlesův zákon. Při konstantních P a T je objem úměrný látkovému množství.

Nejde o oddělené mechanismy. Jsou to zvláštní případy stejného stavového modelu, když část proměnných držíme konstantní.

Kalkulátor ideálního plynu

Mikroskopický význam tlaku a teploty

Tlak plynu vzniká srážkami částic se stěnami nádoby a změnou jejich hybnosti. U ideálního plynu souvisí teplota s průměrnou kinetickou energií neuspořádaného translačního pohybu.

Ohřev plynu v pevné nádobě zvýší typické rychlosti částic, srážky jsou častější a prudší a tlak roste. Může-li se píst pohybovat při konstantním tlaku, plyn místo toho zvětší objem.

Směsi a parciální tlaky

Pro ideální směs plynů dává Daltonův zákon P_total = ΣP_i. Parciální tlak složky je tlak, který by vyvíjela sama při stejné teplotě a ve stejném objemu.

Pro ideální směs platí P_i = x_i P_total, kde x_i je molární zlomek. To propojuje složení směsi s tlaky používanými například v plynných rovnováhách.

Kdy plyn není ideální

Skutečné molekuly mají konečný objem a navzájem se přitahují či odpuzují. Odchylky od PV = nRT obvykle rostou při vysokém tlaku a nízké teplotě, zejména blízko kondenzace.

Faktor stlačitelnosti Z = PV/(nRT) měří odchylku; Z = 1 odpovídá ideálnímu modelu. Rovnice reálných plynů přidávají opravy pro interakce a vlastní objem molekul.

Spolehlivý postup výpočtu

Nejprve určete, které veličiny jsou konstantní a zda se mění počet molů. Potom převeďte teplotu na kelviny a zkontrolujte jednotky. Až pak použijte PV = nRT nebo vztah mezi dvěma stavy.

Výsledek je vhodné ověřit fyzikálně. Pokud se při konstantních T a n objem zmenší na polovinu, tlak se má zdvojnásobit; opačný trend signalizuje chybu.

Řešené příklady

1. Jeden mol

Řešení

Pro 1,00 mol při 298 K a objemu asi 0,0245 m³ vychází tlak přibližně 101 kPa.

2. Izotermické stlačení

Řešení

Klesne-li při stálých T a n objem z 4,0 L na 2,0 L, tlak se zdvojnásobí.

3. Teplota

Řešení

20 °C je 293,15 K. Do stavových zákonů se nesmí dosadit 20 jako absolutní teplota.